Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Bisfosfonáty jsou léky, které zabraňují ztrátě hustoty kostní hmoty a používají se k léčbě osteoporózy a podobných onemocnění. Bylo prokázáno, že bisfosfonáty snižují riziko zlomenin u žen po menopauze, které mají osteoporózu. Kostní tkáň v průběhu celého lidského života prochází neustálou přestavbou a je udržována v rovnováze tím, že osteoblasty vytvářejí kost, zatímco osteoklasty kost odbourávají. Bisfosfonáty brání odbourávání kosti tím, že podporují vývoj osteoklastů směrem k apoptóze (buněčné smrti), čímž zpomalují úbytek kostní hmoty. Příkladem bisfosfonátu je kyselina zoledronová.

Osteonekróza doslova znamená „odumření kosti“. Nastává v případech, kdy je na příliš dlouhou dobu přerušeno krevní zásobení kostní tkáně. Osteonekróza se nejčastěji vyskytuje v kyčelních, kolenních, ramenních a hlezenních kloubech. Může být způsobena dlouhodobým užíváním kortikosteroidů, nadměrnou konzumací alkoholu, úrazy kloubů a některými onemocněními, jako jsou zhoubné nádory či artritida. Osteonekróza se někdy může objevit v důsledku protinádorové léčby, která zahrnovala metotrexát, bisfosfonáty nebo kortikosteroidy. Viz také osteo-, nekróza, osteonekróza čelisti.

Osteonekróza čelisti neboli ONJ (zkratka pochází z anglického názvu osteonecrosis of the jaw) je poměrně vzácná, ale závažná komplikace, při níž odumírá část kostních buněk v čelisti i dáseň nad touto oblastí. Navenek se to projeví zejména tím, že odumřelý úsek čelisti zůstane v ústní dutině obnažený. ONJ se vyskytuje především u onkologických pacientů, kteří jsou léčeni bisfosfonáty nebo denosumabem (tyto léky se používají buď k léčbě osteoporózý, nebo při postižení kostí metastázami nebo mnohočetným myelomem). Osteonekróza čelisti vzniká většinou jako nehojící se rána, obvykle po vytržení zubu. Léčba spočívá v odstranění odumřelé části kosti. Obrázek: Pacient dlouhodobě léčený bisfosfonáty ukazuje místo s osteonekrózou dolní čelisti (žlutavě zbarvené ložisko s odkrytou kostí čelisti) po vytržení zubů. Zdroj: Samuel Vokurka: Průvodce postižením dutiny ústní při onkologické léčbě (2. aktualizované vydání). Plzeň, 2021. ISBN: 978-80-905986-3-8 (odkaz vede na PDF soubor na webu mukozitida.cz, 4.6 MB) Viz také osteonekróza, čelist.

První linie léčby je jiný název pro primární léčbu.

Medikamentózní léčba, farmakologická léčba neboli farmakoterapie je léčba pomocí léků. Kromě medikamentózní léčby používají lékaři řadu dalších léčebných postupů (chirurgická léčba, psychoterapie apod.). Odvozené přídavné jméno je farmakoterapeutický. Opakem medikamentózní léčby je nemedikamentózní léčba. Viz také terapie, farmakologie.

Trombolytická léčba je léčba, jejímž cílem je rozpuštění již vzniklého trombu. Viz také fibrinolýza, trombolýza a antitrombotická léčba.

Kauzální léčba je taková léčba, která je zaměřena na příčinu nemoci. Pro úspěšnou kauzální léčbu musí být splněny dva předpoklady: je známa příčina onemocnění, existuje lék či výkon, který příčinu i samotné onemocnění může odstranit. Opakem kauzální léčby je symptomatická léčba.

Symptomatická léčba je taková léčba, která je zaměřena na projevy nebo příznaky (symptomy) onemocnění, nikoli na jeho příčinu. Opakem symptomatické léčby je kauzální léčba.

Pokračovací léčba je druhá fáze léčby deprese. Navazuje na akutní léčbu a trvá 4–9 měsíců, během nichž je pacient léčen pomocí antidepresiva, psychoterapie, elektrokonvulzivní terapie nebo jiných léčebných metod, aby se zabránilo recidivě. Viz také akutní léčba deprese, udržovací léčba deprese.

Cíl léčby je stav, kterého se lékař snaží dosáhnout u konkrétního pacienta s konkrétním onemocněním. Cílem léčby nemusí být vždy jen uzdravení. Například: u onkologických pacientů v pokročilém stadiu onemocnění může být cílem léčby prodloužení života, zlepšení kvality života nebo potlačení příznaků onemocnění, u žen s těhotenskou cukrovkou je cílem léčby udržení normální glykemie, apod.